Musíme latě a krovy impregnovat?
Používání sušeného dřeva není v českém prostředí novinkou. KVH nebo BSH hranoly se na našem trhu již velmi dobře etablovaly a mnohé firmy mají zkušenosti i s dalším dřevařským sortimentem, který je s naprostou samozřejmostí používán v sušeném stavu. Proč tedy vzbuzuje používání sušených latí emoce? Samotní odborníci pracující na střechách sušenou lať obvykle vítají. Je lehčí, rozměrově přesnější a práce s ní nepřináší rizika kontaminace půdy nebo poškození vlastního zdraví. S rezervovaným přístupem se však suchá lať někdy setkává ze strany neznalých stavebníků či technických dozorů investora. Někteří z nich se domnívají, že norma nařizuje, aby byly latě či jiné dřevo používané v konstrukcích střech, impregnované. Není tomu tak. Žádná podobná platná norma neexistuje.
Normy, certifikační orgán i Cech mají jasno
Norma pro navrhování střech ČSN 73 1901-2, stejně jako Pravidla Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, upřednostňují konstrukční ochranu před chemickou. „Pokud je konstrukční ochrana provedena dobře, jsou sušené dřevěné prvky pro výstavbu domů mnohem výhodnější variantou než chemická impregnace. V Německu a Rakousku se impregnace dřeva v interiéru už vůbec nepoužívá, je dokonce zakázaná. I u nosných konstrukcí, například vazníků, upřednostňují výrobu ze sušeného řeziva, případně konstrukčních hranolů nastavovaných zubovitým spojem, před chemickou ochranou,“ shrnuje současné poznatky v oboru i postoj Dřevařského ústavu jeho ředitelka Ing. Jitka Beránková, Ph.D.
Kde se tedy v Česku vzalo přesvědčení, že je nutné dřevo impregnovat? Je třeba se vrátit do období vlády prezidenta Antonína Novotného, přesněji ke směrnici č. 8/1965 Sb. pocházející ze 14. 1. 1965. Ta socialistickým podnikům ukládá zabezpečit ochranu dřeva před hnilobou, dřevokazným hmyzem a ohněm formou účinné impregnace. Za éry minulého režimu byla směrnice samozřejmě vnímána s náležitým respektem. A vzdělání či zkušenosti části stavebních dozorů pravděpodobně pochází právě z této doby. Vzhledem k tomu, že socialistické podniky jsou v naší zemi (naštěstí) minulostí, měl by stejný osud potkat i 61 let starou směrnici nařizující chemickou impregnaci dřeva bez ohledu na jeho konstrukční ochranu. Zůstává nevyvratitelným, že se od roku 1965 mnoho věcí změnilo, dřevařský obor se významně posunul a je čas i na definitivní odklon od zbytečného používání chemických impregnací. I to je jeden z důvodů, proč je zmíněná směrnice č. 8/1965 Sb. skloňována v souvislosti s antibyrokratizačním balíčkem, který Hospodářská komora navrhla vládě.
Dřevařský ústav nabízí řešení
Výjimku z povinnosti socialistických podniků impregnovat nejen dřevěné krovy (o latích žádná konkrétní zmínka není), ale třeba i tyčky k rajčatům nebo klepače na koberce, může udělit nadřízený orgán po dohodě se Státní dřevařskou inspekcí, která však byla zrušena již v říjnu 1967 opatřením č. 99/1967 Sb. Ačkoliv dnešní Dřevařský ústav není nástupcem Státní dřevařské inspekce, nabízí pomocnou ruku firmám, které chtějí mít plnou jistotu, že je nikdo nebude považovat za socialistický podnik a nebude po nich vyžadovat nesmyslné aplikování chemických látek. Do doby, než dojde k definitivnímu zrušení zmíněného vládního nařízení, lze v případě nejasností využít prohlášení Dřevařského ústavu (níže ke stažení), že skutečně není nutné ani vhodné impregnovat dřevo, které lze chránit konstrukčně.
Je čas udělat krok dopředu
V roce 1965 zahájila Československá televize vysílání Večerníčku, Alexej Leonov provedl první výstup člověka do volného kosmu, Miloš Forman představil film Lásky jedné plavovlásky a na československý trh byl uveden první ženský antikoncepční přípravek. A vláda Československé socialistické republiky schválila směrnici, kterou někteří dodnes považují za překážku v posunu českého stavebnictví o další krok blíže k udržitelnosti. Některé věci je na čase vnímat jako historii.